Brouci bioboti

Líbil se vám článek? Pošlete ho do světa ->

Share on facebook
Share on twitter
Share on telegram
Share on whatsapp
Share on email

Říkají vám něco pojmy jako “biobot” nebo “cyborg”?

Může to znít jako noční můra, ale není. Představte si obří brouky, v našem případě velké africké zlatohlávky, kteří nesou latinský název Mecynorrhina Torquata a představte si, že je můžete dálkově ovládat. Samci těchto zlatohlávků dorůstají velikost až 85 mm a samice až 60 mm. Právě velikost těchto brouků umožnila vědcům udělat ze zlatohlávků obrovské létající “cyborgy”, nebo jak se jim také někdy říká “hmyzí roboti – bioboti”.

Několik laboratoří po celém světě se snaží přijít na způsob, jak takové bioboty ovládat a nasměrovat je tam, kde to potřebujeme. Jedná se například o oblasti zasažené přírodní katastrofou a nebo oblasti, které jsou nedostupné pro běžně známé elektronické drony, například kvůli velmi hustému porostu. Inženýři z Nanyang Technological University v Singapuru společně s University of California v Berkley udělali krok do neznáma a začali se věnovat ovládání hmyzu. V našem případě brouků. Za použití mikročipů, připojených k zlatohlávkům pomocí organického včelího vosku, jsou vědci schopni bezdrátově usměrňovat a korigovat dráhu letu brouka a zároveň miniaturní čidla snímají údaje třeba o teplotě, výšce, vlhkosti či pozici (GPS lokalizace).

Pro tyto bioboty byl vybrán právě obří zlatohlávek, který je schopen nést relativně těžké zařízení v podobě výše zmíněných senzorů či speciálních mikročipů. Na rozdíl od dálkově ovládaných klasických dronů není nutno bioboty stále během letu kontrolovat, protože tito brouci jsou i s přidanou zátěží schopni bez problémů udržovat stabilitu během letu. Lidský zásah je potřebný pouze tehdy, kdy je nutné změnit směr, výšku nebo dát biobotovi impuls k tomu, aby vzlétl. Již bylo učiněno několik úspěšných pokusů s “cyborgy”, jak někdy vědci brouky nazývají, a to především v uzavřených prostorech, kdy byly obraty a změny směru letu bezpečně kontrolovány lidmi.

Celá elektronika, která je na zlatohlávcích implementována, stojí kolem pouhých 5 liber. To je obrovský rozdíl v ceně oproti klasickým dronům. Celou sestavu, jež je na biobotech instalována pohání 3,9 voltová lithiová mikro baterie. Nyní se vědci zaměřují především na sběr tzv. neuro-muskulárních dat přímo ze svalů brouků, která pomohou ještě více zpřesnit ovládání těchto létajících “záchranářů”. Podle vědců se již blíží doba, kdybychom mohli bioboty začít využívat i mimo vědecká pracoviště.

[zdroj]

%d bloggers like this: