Čtenář Jakub Macoun se účastnil Drone Champions League, kam přijel podpořit Jana Mittnera, jenž se umístil na skvělém druhém místě. Pokud jste se nemohli zúčastnit, přečtěte si alespoň Jakubovu reportáž.

Drone Champions League. Co dodat? Pro diváka to bylo neskutečně nejlepší.

Místo, program, trať, občerstvení, světová pilotní špička. Prostě super! Fanoušek RC modelů a lítání musel být nadmíru spokojen.

Krutý výstup na pevnost, ležící ve výšce 1250 m.n.m. razantně zlepšil výhled, ve kterém se míhalo asi 5 větroňů ve vzdálenosti cca 10 metrů od nás. No, nebudu zastírat, že při prvním výstupu jsem si jednou nebo dvakrát lehce postěžoval nad terénem a jeho stoupáním, ale nic vážného, co by se muselo celý život připomínat.

Kvalifikace, která se letěla přes den za světla, měla svoje kouzlo. Nad hlavami letadla a glidy, před námi super závody s bezvadně zvládnutým přenosem. I ta spousta turistů, co tam byla náhodou, měla perfektně zprostředkovaný zážitek z celé tratě, prokládaný HD linkem z koptér (zřejmě tedy bude na Eurosportu). Do toho všeho tam najednou (ti co rozuměli, to asi jen tak najednou neměli, ale já jo) vlítlo Extra 300 a předvedlo super akrobatickou show. RC Heli vystoupení bylo taky super, i když jsem si teda říkal, že kdyby turisté věděli, tak se tak blízko asi nehrnou. Borec tam s tím sekal stromky.

No, a večer? Nasvícená pevnost, pekelné semifinále, u kterého Honza (Jan Mittner – pozn. red.) neskutečně za 2 kola dotáhl 13s ztrátu na Lucase Wahla, postoupil a získal skvělé 2. místo ve finále. Ještě jednou obrovská gratulace. Znova říkám, Honza je moc skromný. Druhé místo nebylo v žádném případě s nějakým štěstím. Lítal si to svoje, s jemu vlastní pokorou k tomu, co dělá a kde a proč je. Hlavně dokončoval kola (časy samozřejmě super). Poschwald to sice lítal jako psychopat, ale v žádném případě ne tak jistě jako Honza. Jen měl prostě kliku, o kterou v nejmíň nevhodnou chvíli přišel. Zoomas to samý. Chce to prostě lítat stabilně dobře a rychle. A to předvedl Honza. Ne lítat jak blázen. Sice super rychle, ale téměř každým manévrem riskovat všechno. Ten Bannistrovic kluk, to je holt ta výjimka, co to pravidlo potvrzuje.

Po stránce organizační, z pohledu závodníka, to asi nějaké mouchy mělo, ale tak to prostě v začátcích je. Závěrem? Jezděte! Pokud můžete, jezděte na takovéhle akce. Nebudete litovat. Nemyslím tím jen na takhle velké akce v zahraničí, ale i na závody v ČR. Protože i na Podolánce nás překvapil Tomáš Ciniburg se svým letadlem a každý, kdo tam zůstal, tak stál s otevřenou pusou z toho, co to dokáže. Je to pořád ještě v plenkách a pokud vás to baví, podporujte to!