Říkají vám něco pojmy jako „biobot“ nebo „cyborg“?

Může to znít jako noční můra, ale není. Představte si obří brouky, v našem případě velké africké zlatohlávky, kteří nesou latinský název Mecynorrhina Torquata a představte si, že je můžete dálkově ovládat. Samci těchto zlatohlávků dorůstají velikost až 85 mm a samice až 60 mm. Právě velikost těchto brouků umožnila vědcům udělat ze zlatohlávků obrovské létající „cyborgy“, nebo jak se jim také někdy říká „hmyzí roboti – bioboti“.

Několik laboratoří po celém světě se snaží přijít na způsob, jak takové bioboty ovládat a nasměrovat je tam, kde to potřebujeme. Jedná se například o oblasti zasažené přírodní katastrofou a nebo oblasti, které jsou nedostupné pro běžně známé elektronické drony, například kvůli velmi hustému porostu. Inženýři z Nanyang Technological University v Singapuru společně s University of California v Berkley udělali krok do neznáma a začali se věnovat ovládání hmyzu. V našem případě brouků. Za použití mikročipů, připojených k zlatohlávkům pomocí organického včelího vosku, jsou vědci schopni bezdrátově usměrňovat a korigovat dráhu letu brouka a zároveň miniaturní čidla snímají údaje třeba o teplotě, výšce, vlhkosti či pozici (GPS lokalizace).

Pro tyto bioboty byl vybrán právě obří zlatohlávek, který je schopen nést relativně těžké zařízení v podobě výše zmíněných senzorů či speciálních mikročipů. Na rozdíl od dálkově ovládaných klasických dronů není nutno bioboty stále během letu kontrolovat, protože tito brouci jsou i s přidanou zátěží schopni bez problémů udržovat stabilitu během letu. Lidský zásah je potřebný pouze tehdy, kdy je nutné změnit směr, výšku nebo dát biobotovi impuls k tomu, aby vzlétl. Již bylo učiněno několik úspěšných pokusů s „cyborgy“, jak někdy vědci brouky nazývají, a to především v uzavřených prostorech, kdy byly obraty a změny směru letu bezpečně kontrolovány lidmi.

Celá elektronika, která je na zlatohlávcích implementována, stojí kolem pouhých 5 liber. To je obrovský rozdíl v ceně oproti klasickým dronům. Celou sestavu, jež je na biobotech instalována pohání 3,9 voltová lithiová mikro baterie. Nyní se vědci zaměřují především na sběr tzv. neuro-muskulárních dat přímo ze svalů brouků, která pomohou ještě více zpřesnit ovládání těchto létajících „záchranářů“. Podle vědců se již blíží doba, kdybychom mohli bioboty začít využívat i mimo vědecká pracoviště.

[zdroj]